saw2
Skládačka je zpět a tentokrát se skládá z mnohem více kousků, než by se mohlo na první pohled zdát. Pokračování kultovního Saw sice padlo do rukou jinému režisérovi (Darren Lynn Bausman), jde ale pevně ve šlépějích starého dílu a stopy za ním jsou ještě hlubší. Ačkoliv se příběh prakticky opakuje a drobnou změnou prošla pouze finální pointa, stojí Saw II za shlédnutí a to hlavně proto, že je stále stejně atraktivní.
Při sledování Saw II se prakticky neobejdete bez znalosti prvního dílu.Nejen, že si nebudete moct dát dohromady některé spojitosti, ale nakonec vám může utéct polovina pointy celého příběhu. Ten se, stejně jako díl první, odehrává po svou celou délku na dvou, respektive na třech místech. Na jednom se ocitá skupinka lidí, která má zdánlivě něco společného. Všichni byli uneseni a umístěni do opuštěné budovy, odkud není úniku bez vyřešení tajemné hádanky, kterou si pro oběti připravil únosce - Jigsaw. Ke splnění úkolu ale vede krvavá a děsivá cesta, kterou oběti musejí projít, aby dokázaly, že jsou hodny života. Druhým místem dějové linie je sídlo samotného vraha - Jigsawa. Sem právě dorazil horlivý, leč v životě dost pokulhávající policista, který si za cíl nevzal nic jiného, než dostat Jigsawa do vězení. Než se mu to ale povede, jsou jeho plány zhatěny - z televizních monitorů se dozvídá, že jednou z unesených obětí je i jeho syn, který se tak ocitá ve společnosti zločinců, jež jeho otec v minulosti zatkl. Zapeklitá situace, ze které se detektiv může vymanit jen jediným způsobem - hrát Jigsawovu hru. Její pravidla jsou ale dost ošemetná a pro detektiva/otce je stále těžší je dodržovat, když je synův život a život obětí odpočítáván smrtelným jedem, k jehož protilátce se můžou dostat jen ti nejlepší hráči.
Při sledování Saw II se prakticky neobejdete bez znalosti prvního dílu.Nejen, že si nebudete moct dát dohromady některé spojitosti, ale nakonec vám může utéct polovina pointy celého příběhu. Ten se, stejně jako díl první, odehrává po svou celou délku na dvou, respektive na třech místech. Na jednom se ocitá skupinka lidí, která má zdánlivě něco společného. Všichni byli uneseni a umístěni do opuštěné budovy, odkud není úniku bez vyřešení tajemné hádanky, kterou si pro oběti připravil únosce - Jigsaw. Ke splnění úkolu ale vede krvavá a děsivá cesta, kterou oběti musejí projít, aby dokázaly, že jsou hodny života. Druhým místem dějové linie je sídlo samotného vraha - Jigsawa. Sem právě dorazil horlivý, leč v životě dost pokulhávající policista, který si za cíl nevzal nic jiného, než dostat Jigsawa do vězení. Než se mu to ale povede, jsou jeho plány zhatěny - z televizních monitorů se dozvídá, že jednou z unesených obětí je i jeho syn, který se tak ocitá ve společnosti zločinců, jež jeho otec v minulosti zatkl. Zapeklitá situace, ze které se detektiv může vymanit jen jediným způsobem - hrát Jigsawovu hru. Její pravidla jsou ale dost ošemetná a pro detektiva/otce je stále těžší je dodržovat, když je synův život a život obětí odpočítáván smrtelným jedem, k jehož protilátce se můžou dostat jen ti nejlepší hráči.
Druhému dílu se nad očekávání povedlo něco úžasného - neztratil na kvalitách toho prvního. Sice se trochu rozrostl a to hlavně počtem hlavních aktérů, čímž tak trochu vystrnadil původní komorní atmosféru, stále se ale drží pravidla, že méně znamená více a že odvahy není nikdy dost. Díky pouhé jeden a půl hodinové délce si stále udržuje tempo a příběh je vypravován přesně tak, jak má být - má spád a nikde se nezadrhává, přitom stačí odůvodnit všechna fakta a vysvětlit důležité zápletky. Navíc si udržuje výsadní pozici jednoho kroku napřed před divákem. Když už si člověk myslí, že tuší, jak příběh skončí, překvapí ho náhlý zvrat, nebo hůře - stane se tak, jak očekával ale během pár vteřin se veškeré teorie o konci vypaří do neznáma, když se děj vydá jinou uličkou a vyvstanou nové otazníky. Napětí si tak udržuje do samého konce, kde - stejně jako v díle prvním - během pár desítek vteřin vybublá na povrch kompletní zápletka umě sestřihaná tak, aby poodkrývala kousky skládanky napínavě, ale zároveň v rychlém tempu.

Než se ale příběh odebere do závěrečné konfrontace, čeká skupinu kriminálníků a mladého delikventa cesta krutým bludištěm nástrah. Některé postavy se sice na úkor scénáristických kliček chovají často nelogicky, nebo spíš hloupě a účelově, jsou ale povětšinou skvěle zahrané. A to přes to, že film postrádá jakékoliv známé tváře. O to uvěřitelněji pak působí. Pochybné chování postav napraví scénář alespoň tím, že má v rukávu pokaždé schované nějaké eso. Tu je poodkryt jistý fakt, při jehož zjištění se divák cítí na koni, aby pár minut potom spadl na zadek, když se dozví, že nic není tak, jak očekával. Nápaditost celé "hry" není taková, jako tomu bylo u prvního dílu, kde hlavní hrdinové odkrývali všechna fakta až postupem času. Ve dvojce je na ně všechno vychrleno hned na začátku a během pobíhání domem si už jen doplňují nedůležité informace. Zoufalost a lidské chování v kritických situacích je tu ale zachyceno stejně efektivně, jako u jedničky, ačkoliv by se přinejmenším polovina postav mohla někomu zdát vyumělkovaná.

Z režisérského hlediska, stejně jako hudebního a střihového, se Saw drží v naprosto stejných kolejích jako jeho bratříček. Při rozuzlení dokonce zazní stejný hudební motiv, který se ale i napodruhé osvědčuje jako ten pravý doprovod pro finální nářez. Rychlé střihové sekvence by mohly, zvlášť na konci filmu, připomínat nové Scottovo Domino, na rozdíl od něho se ale udržují v rámci snesitelnosti a přehlednosti. Pokud tedy lze Saw něco vyčítat, tak je to hlavně složka postav. Ne, že by herci hráli nějak mizerně, problém je spíš jejich atypický vzhled a nefamiliárnost s divákem - člověk se do jejich kůže nevžije tak, jako u prvního dílu. Dost ale porovnávání s prvním Saw, to druhé je sice téměř stejné, na konec si ale schovává snad ještě zajímavější rozuzlení. Jen by tvůrci na konci nemuseli tolik myslet na další díl.